Christian Hubert - Rodier |
katalog k výstavě v Nové
síni |
Praha 1994 |
|
Tomáš Pospiszyl |
katalog k výstavě Hranice
události, NG |
Praha 1999 |
|
Jiří Valoch |
texty k výstavám Dům umění
Brno 1998; |
Stereotace, České Budějovice
2001; |
Barva a geometrie, Blansko
2002 |
"Nastává nový konec malby?", 2002 |
|
Zbyněk Sedláček |
katalog Monochromie k výstavě
v Českém |
museu výtvarných umění
Praha 2002 |
katalog Ejhle světlo, čl. Magie čisté barvy. |
(str 164) |
|
Olga Malá, Karel Srp |
katalog Perfect tense |
2003-4 |
|
Marta Smolíková |
katalog Barevné stopy, |
Galerie mladých Praha 1991 |
a texty k výstavám |
Světlo barev, Nová síň Praha 1994; |
Rovnováha rozdílu, Galerie
Radost Praha |
1994 |
|
Jiří Machalický |
texty k výstavám: |
Pocta Pešánkovi, Kutná
hora 1997; |
Odlišné gravitace, Plzeň
1998; |
Selected Affinities, New
York 2001 |
|
Christian Jacques |
texty k výstavám: |
Skoromonochromy, Galerie
Navrátil Praha |
Fotoobrazy, Litera Praha |
|
Modrotikály |
|
Tomáš Pospíszyl text 2008 |
|
text k vernisáži Modrotikály, Jana Tichá |
|

Začínala jsem rozborem schématu pohybu barvy (práce „Pohyb barvy"
na stipendium v rakouském Hornu. 1991). Později jsem zjistila,
že potřebuji lépe porozumět samostatnému setkání dvou či více
světelně odlišných barevných tónů. (cyklus „Světlo barev"
- studijní pobyt ve Švýcarsku, 1992. Výstava ve Scuolu pak měla
název „Okolnosti"). Pro výstavu „Světlo barev" (Nová
síň. 1994) jsem hledala rovnováhu v barevném vyjádření daného
prostoru. Výstava „Hranice události" (Veletržní palác Národní
galerie v Praze, 1999). to byla otázka iluze dvojrozměrnosti závěsného
obrazu a jejího řešení v reliéfním zpracování. Obrazové rámy jsem
kladla přes sebe a hledala jakýsi relativní přesah k vymezení
pravoúhlým rámem. Později („Hranice události II.". Ústí nad
Labem. 1999) šlo o rozvinutí pohybu v obrazech - obraz rámů
a pohyb barev na obraze. Zavěsila jsem obrazy šikmo v plynulém
pokračování jednoho na druhý. Při volné hře s otevřeností
vnějšího prostoru a touze do něj expandovat, mě paradoxně zaujala
svoboda pohybu v baně samotné. „Skoromono-chromy" (České
Budějovice. 2001). to bylo téma vymezení jedno-barevnosti. Kdy
je obraz jednobarevný? V téměř monochrom-ním obrazu přiznávám
stopu gesta pohybu při kterém obraz vzniká.
|
Na dalších výstavách jsem se v menších sériích
pokoušela tento gestuální moment uvést do co nejsamozřejmější
náhodnosti a plynulosti pohybu. Rozjímání v soustředění na
kladení sobě instalace výstavy „Rámec možnosti" v galerii
Bayer& Bayer blízkých barevných tónu v jakémsi rituálním tanci
volného pohybu štětce v rytmu rychlejších a pomalejších tahu.
tak lze nazvat můj proces malby dnes. To vše s náznaky iluzivního
světla v prostoru, někdy více či méně otevřeného. Vždy bez hranic.
V mém posledním cyklu „Rámec možností" (Galerie Bayer &
Bayer, 2004) zkouším svobodu lidského gesta při práci s barvou.
Možná svobodu lidského pohybu vůbec? Zajímá mě volný přechod podobných
barevných tónů z obrazu na obraz. V případě opakování používám
volné i sevřenější gesto. Pomocí barevného kontrastu jsem propojila
odlišný charakter dvou místností a v daném vymezení jsem
nacházela další osvobození. Je to stále ta samá úvaha nad relativností
pojmu FORMA. (Zpracovávaní jednotlivých povrchů, řešení přechodu
prostředí vnějších a vnitřních, vzniku abstraktních figur a vytváření
struktur ve vzájemném vztahu.) To vše zůstává RÁMCEM MÉ VYBRANÉ
MOŽNOSTI.
zajímá mě:
• moment svobody a otevřenosti
• vůle chtít být a její vymezení v mysli
• vizuální zkušenost s mikro
a makro kosmem
• co je malé a co je velké
• energie světla a energie vůbec
• relativnost času i prostoru,
iluze s tím spojené – opakování
• představy vzpomínek,
představy přítomnosti
BAREVNÉ PROŽÍVANÍ
Cítíš se
domodra
dozelena
či do růžová
na tom nezáleží
jen když čas od času
barvy v tobě
sněží
JÍDELNÍ LÍSTEK
k snídani světle zelenou posypanou
suchým prachem se žlutou sodou
k obědu červeň s nakládanými azurovými
proužky a přípitek do bledě modra
k večeři fialová probleskující šarlatem
zvlhčená ultramarínem
na noc smaragdová zeleň politá pařížskou
modří se žlutými krůpějemi
|
Když mi
Kateřina Štenclová předsta-vovala pojetí své nové výstavy, tak
se mi v duchu vybavila slova Johna Cage, Skladba ve slovech":
Jsem tady, a není co říct. Jestli jsou mezi vámi ti, kteří chtějí
někam dojít, ať si jdou, budou-li chtít. Ticho; co ale ticho vyžaduje
- abych dále mluvil. Může se to zdát protichůdné, zvláště když
cituji slova hudebníka. Ale kdo zná Kateřinu Štenclovou dobře
ví, jak moc její malířská tvorba úzce souvisí s tvorbou hudební
skladby, jak toto "souznění smyslů" je ve středu jejího
uměleckého záměru a jak se brání vyprávění děje. To vše se
týká i této výstavy s názvem Skoromonochromy, která je volným
uvažováním nad možnostmi a hranicemi abstraktního výrazu.
Navazuje tak na výstavu ve Veletržním paláci z roku 1999 ,Hranice
událostí".
Více než o zdánlivé překračování hranic
doplněné patetickým postojem, jde zde především o hru konfrontací
pomyslných hraničení a daností. Viditelně kritický pohled nespočívá
v úplné rezignaci vůči pravidlům, ale je spíše pokračováním potřeby
se vymezit vůči dogmatům. Umělkyně hledá na základů své zkušenosti
a daného osobního výrazu, jako vždy v jejím případů,
novou citlivost barvy.
Monochrom - dokonalý, virtuální prostor,
uzavřený pojem, vybízí Kateřinu Štenclovou k úvaze a k technickému
experimentování s touto uzavřeností a vedl ji k citlivému
až příkrému narušování dané jednobarevnosti. Z odstínů, z kvality
barev, z gest štětce vyzařuje vitální energie. Na co se autorka
ptá? Jaké je rozpětí čisté dokonalosti? Až kam lze přijímat nekontrolo-vatelnost
úmyslně volanou náhodou? Záměrem je zkoumání estetických možností.
|
Výběrem růmyslově, někdy až chemicky
zabarvených barev nás Kateřina Štenclová provokuje k přemítání
o lákadlech reklamy, tak užívaných v naší moderní či post-moderní
společnosti. Tak nás přivádí dobrovolně do umělých veřejných prostor,
kde barva slouží předstírání dokonalosti a krásy, která nám
je nabízena pro splnění tužeb. Z těchto asociací jasně vyplývá
umělecký kritický postoj. Anamnézu celého procesu tvorby z pohybu
štětce v křivkách, v hutné barvě. Barva jako by se stala fyzickou
a obraz se proměnil v otvor, který proniká barevnou hmotou. Systém
barevných kvalit vynucený průmyslovým rozvojem je zde nahrazen
paradoxně objektivně ř subjektivním systémem znaků barev, jenž
je výsledkem osobní zkušenosti. Zde je možné přirovnání k léčení
homeopatií.
Malba pro Kateřinu Štenclovou není symbolickým
vyjádřením, ale spíše obrazem čisté kreativity a manifestem vizuální
zkušenosti v barvě i s barvou. Kateřina Štenclová rozvíjí
téma barvy v cyklech, každý obraz je tak součástí celku se
kterým se konfrontuje, ne však ne úkor ztráty své identity, Danost
prostoru výstavy, bělost zdí, to vše předurčuje charakter tvorby
i instalaci.
V těchto všech souvislostech prohlubování
meditace a v rozšiřování prostoru vizuální zkušenosti je třeba
chápat podle mého názoru i paralelní výstavu FOTOBRAZY v
galerii Litera. Teï už záleží jen na vás, zda přijmete
pozvání na oslavu barev.
Christian Jacques
text k výstavě "Skoromonochromy"
galerie Navrátil 2002 Praha
|