Atelier 1994/14-15
"Síla barev Kateřiny Štenclové" (str. 4)
(Nová síň, Světlo barev, 1994)
napsala Mahulena Nešlehová
Atelier 1994/11
"Rovnováha rozdílu" (str. 5)
napsal Zdeněk Freisleben
Atelier 1998/13
Téma: "Možnosti abstrakce" (str. 5)
(Brno, Dům umění, 20.5.-14.6.1998)
napsal Jiří Valoch
Atelier 1999/8
Malba: "Dekonstrukce nebo magie" (str. 4)
(Praha, NG, Veletržní palác, Hranice události, 4.2.-25.4.1999)
napsala Jana Tichá
Atelier 2001/7
"Stereotace K. Š." (str. 4)
(České Budějovice, Dům umění, 22.2-18.3.2001)
napsal Jiří Valoch
Atelier 2002/1
"Skoromonochromy" (str. 12)
(Praha, Galerie Navrátil, 7.11-2.12.2001
Galerie Litera, 7.11-30.11.2001)
napsal Tomáš Pospiszyl
Atelier 2002/20
"Fenomenalita současnéhon abstraktního obrazu" (str. 4)
(Galerie města Blanska, 28.7. - 8.9.)
napsal Jiří Valoch
Ateliér 5/2008
Ateliér 10/2008 |
Ateliér 22/2004 viz 1.článek dole
Ateliér 11/2004 viz 2.článek dole
Ateliér 10/2007
"Kateřina Štenclová / Modrotikály" (str.5)
(Praha , Galerie Via Art, 17.4-18.5)
napsal Zdeněk Freisleben
Ateliér 5/2008
"Kateřina Štenclová / Obraz - obrazu - obrazem" (str.5)
(Louny, Galerie XXL, 11.2-5.3)
napsal Tomáš Pospiszyl
Ateliér 10/2008
"Color fields - Pole barev"(str.12)
(Horažďovice, zámek-Galerie Califia, 2.3-18.5)
napsala Barbara Benish
Ateliér 25-26/08
"Umění na letišti"(str.6)
(Praha, Letiště Praha, 16.9-31.12)
napsal Jiří Machalický
Ateliér 12/09
"Sympozium Smalt Art" (str.12)
(Ostrava, Vítkovice, 23.4.-31.5)
Ateliér 2010/13
"Až do konce malby" (str.4) ( Plzeň, Galerie města Plzně, 6.5.-
27.6.) napsala Helena Musilová
Ateliér 2011/8
"Prozářené struktury" (str.5) (Praha Galerie Navrátil, 10.3.- 29.4;
Brno, Galerie Aspekt, 22.2.-22.4.) napsal Jiří Machalický
|
Kateřina Štenclová (1959) představila svoje nejnovější obrazy
na výstavě, kterou nazvala Rámec možnosti. Rozvíjí
tak dál svůj přístup k abstraktní malbě, založený na průzkumu
působivosti barev. Jestliže se dříve soustředila spíš na monochromii
barevné plochy nebo efekt vzájemného sousedství kontrastních či
příbuzných barevných tónů a její práce působila spíše racionálním
dojmem, nyní se vydala na průzkum vztahu barvy a malířského
gesta. Své výstavy vždy tato autorka pečlivě komponuje: pracuje
s prostorem, v němž se výstava odehrává, a snaží se
v něm vytvořit ucelenou instalaci. Nejinak tomu bylo i v Galerii
Bayer & Bayer: dvě místnosti pojala jako dvě odlišná barevná
prostředí: jedno laděné do teplých oranžovo-růžových tónů, druhé
chladnější, zeleno-modré. Gestická malba obyčejně souvisí s většími
formáty, otisk fyzické existence vyžaduje zpravidla větší plochu,
než jakou potřebuje obraz, který je projekčním plátnem mentální
představy. |
Obrazy z cyklu Rámec možnosti mají spíše
komorní formát, žádný nepřesahuje šíři gesta napřažené paže: spíše
než pozůstatkem existenciálního zápolení jsou záznamem osobního
dialogu autorky s barevnou substancí v měřítku 1:1. Dalo
by se v tom spatřovat něco ženského, místo bojovné snahy o dominanci
je tady sice energická, ale rovnoprávná komunikace. Zářivě barevné
plochy se stopami plynulého či rytmického pohybu vzbuzují takřka
hudební asociace, jako je radost z improvizace a fyzické ponoření
do tématu. Barva může být pro Kateřinu Stenclovou spojená s čímkoli
a vším – je přirozenou součástí každodenního prožívání i těch
nejobyčejnějších věcí. Autorka má také ráda hudbu, hlavně jazzovou
klasiku, a má živý vztah k francouzské kultuře, která je
v mnoha ohledech pravým opakem naší středoevropské vážnosti a
těžkomyslnosti. Radost a potěšení ze smyslové barevné lázně vyjadřuje
i ve svých krátkých básních, kterými výstavu Rámec možnosti volně
doprovodila. Nejvíc se mi z nich zalíbil barevný Jídelní lístek,
který si dovolím na závěr ocitovat. Nechtě si chutnat, „k snídani
světle zelenou posypanou suchým prachem se žlutou sodou, k obědu
červeň s nakládanými azurovými proužky a přípitek do
bledě modra, k večeři fialová probleskující šarlatem, zvlhčená
ultramarínem, na noc smaragdová zeleň politá pařížskou modří se
žlutými krůpějemi"
Jana Tichá
At. č. 22/04, strana 4
|
V Dubaji proběhlo mezinárodní umělecké sympozium,
pořádané společností EMAAR, působící ve Spojených arabských emirátech.
Zúčastnilo se ho 80 malířů a sochařů z 53 zemí světa. Účastníky
vybíral Talal Moualla, který je známým kurátorem v oblasti Blízkého
východu. Umělce vyhledával mimo jiné také na Bienále v Benátkách.
Vlastní sympozium pak vedl výkonný ředitel společnosti Retail, Ibrahim
AI Hashemi. Motto sympozia znělo: „Estetické koncepty determinující
lidské myšlení a skutečnost". Posláním akce bylo především
setkání umělců z celého světa za účelem konfrontace zkušeností a
vizí v abstraktním duchu. Nejkvalitnější zde vytvořená díla budou
použita jako výzdoba a doplněk vznikající nejvyšší budovy světa
Burj Dubai. Tak zněly ambice a ze své zkušenosti musím říci, že
se naplnily. Konfrontace s tolika rozdílnými národnostmi a temperamenty
při společné práci byla bohatá.
Všichni zúčatnění malíři pracovali v jednom obrovském stanu na břehu
mořského kanálu. Sochaři, kteří tvořili z kamene, měli ateliér na
kraji pouště a ti umělci, kteří zpracovávali kov, vytvářeli svá
díla přímo v okolních továrnách. V jejich pracích bylo možné
najít stopy všech stylů. Snad jen barevnost s rytmem kompozice
mohla prozradit, odkud tvůrce pochází. Východoasijské umění zaujalo
svou výraznou energií s důrazem na gesto a jednoduchost, dále
pak celistvostí kompozice, jež plyne z jasně přiznaného důrazu na
transcendentální přístupy k myšlení. Umělci ze Střední Asie
mě zaujali bohatostí pohybu ve volně působících širokých prostorových
plánech. Projevy tvůrců z Blízkého východu zaujaly svým vnitřním
světem a spíše strukturálním až haptickým zpracováním. Afričtí umělci
mě překvapili svou koncepčností v jednoduché hravosti. V případě
malby byli výrazní zemitým koloritem. |
Jihoameričané nechali svá díla zářit pronikavou
barevností v jednoduchosti až tanečního gesta na hranici banálnosti.
Umělci Severní Ameriky kladli důraz spíše na technicky vypracovaný
projev, někdy až s výrazně kontrolovaným přístupem k práci.
V tomto ohledu se Západoevropané a Severoameričané musí vypořádávat
s tlakem přítomnosti bohatého kulturního dědictví moderního
umění. Jsou tak nuceni hledat nové cesty k znovu-uchopení dnes
již ověřených uměleckých přístupů. Možná, že množství vstřebaných
informací je někdy zatěžuje a brání jim ve větší spontánnosti
a otevřené hře. U východních Evropanů cítím na jedné straně
radost z nově objevené „svobody" a na druhé potřebu vypořádat
se s pojetím díla jako „symbolu fyzického těla". Tím se někdy
ve svých dílech přibližují pracím Afričanů a Jihoameričanů. Odlišnost
mezi nimi však spočívá ve větší potřebě po-pisnosti (asi i vliv
západní Evropy). Svůj proces sebeprožívání transponují do díla
systematicky až analyticky. V tomto smyslu jsou tvůrci z Jižní
Ameriky a Afriky spíše pod vlivem intuitivních až rytmických impulzů
těla.
Takto jsem vnímala prostředí s velice odlišnými typy přístupů
jednotlivých umělců. To bylo asi to nejvýznamnější, co jsem si
ze sympozia odvezla. Prožít si proces nově vznikajících děl očima
naprosto odlišných kultur. Komfort našeho pobytu byl zajištěn
dokonale a pomohl nám soustředit se jen na práci. Ráda bych tímto
námětem inspirovala i schopné stavební společnosti u nás.
Domnívám se, že se takovéto investice vždy bohatě vrátí.
Kateřina Štenclová
At. č. 11/04, strana 9 |